SHON - Czech corner

Datum zveřejnění tohoto článku: 8. prosinec 2010 (později doplňováno)

Významné hnízdiště rorýsů obecných v Praze-Hostivaři

Petr Molík

V průmyslové oblasti na východním okraji Prahy se nachází jedno z největších hnízdišť rorýsů obecných v České republice, na jednotlivé budově možná vůbec největší. Veřejnosti, ať již laické či odborné, je zcela neznámé. Dokud jsem je na ně neupozornil, nevěděly o něm ani příslušné úřady, které by měly dbát na jeho zachování, konkrétně tedy Odbor ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy a Odbor životního prostředí Úřadu městské části Praha 15. Veden snahou napravit tento stav a seznámit čtenáře s obdivuhodným přírodním jevem, který zmíněné hnízdiště představuje, napsal jsem tento článek.

Rorýs obecný (Apus apus) je jediným ptačím druhem z řádu svišťounů (Apodiformes) hnízdícím v České republice. Je druhem přísně tažným, jenž každý rok dodržuje svůj čas příletu z afrických zimovišť a čas odletu tamtéž. První rorýsi se nad územím České republiky pravidelně objevují v polovině dubna (výjimečně i dříve), ke svým hnízdům, která využívají opakovaně po mnoho let, však přilétají zpravidla teprve v posledním dubnovém týdnu (v případě mimořádně nepříznivého počasí až v prvních dnech května). Datum jejich příletu na dané hnízdiště se v jednotlivých letech obvykle neliší o více než několik málo dní. Tito první rorýsi ale představují jen část jejich zdejší populace, většina u nás hnízdících rorýsů přilétá do České republiky postupně během celé první poloviny května. Mladí rorýsi narození v předchozím roce, kteří nejsou pohlavně dospělí a nemohou se rozmnožovat, přilétají na hnízdiště (také postupně) až v průběhu druhé poloviny června. Využívají svého prvního návratu k vyhledávání míst vhodných pro budoucí hnízdění.

Dospělí rorýsi se už brzy po příletu páří a opravují svá hnízda, případně budují nová. Za ideálních podmínek již asi 10 až 14 dní po příletu začínají sedět na vejcích, která snesly jejich samičky. Často však hlavně nepříznivé počasí, vzájemné boje o obsazení hnízdního teritoria, při nichž jsou zničena některá snesená vejce, či nutnost hledat si náhradní místo pro hnízdění prodlužují rorýsům období snášení vajec a sezení na nich. To společně s rozdílnou dobou příletu na hnízdiště způsobuje v rorýsí populaci několikatýdenní časový rozptyl v průběhu hnízdění jednotlivých párů. Je proto běžné, že zatímco některé páry již krmí vysezená mláďata, u jiných samičky teprve snášejí vejce. V krajním případě jsou vejce snášena v době, kdy jiné páry a jejich vyspělá mláďata už opustily svá hnízda a jsou na cestě na zimoviště. I takováto velmi opožděná hnízdění bývají většinou úspěšná.

Přes tyto velké rozdíly v době hnízdění je možné pro rorýsy v České republice stanovit jakýsi normální (průměrný) hnízdní kalendář s následujícími údaji:

Přitom je třeba mít na paměti, že uvedené činnosti nebo fáze hnízdění jsou v jednotlivých časových intervalech hlavní, ale ne jediné.

Největší počty rorýsů na českých hnízdištích jsou pravidelně pozorovány v posledním týdnu června a v první polovině července a tento čas lze považovat za vrchol jejich hnízdní sezóny. Tehdy jsou přítomni všichni dospělí jedinci pečující o mláďata (ta po většinu této doby ještě nedovedou létat a zůstávají v hnízdech) i další dospělí jedinci, kteří z nějakého důvodu v daném roce nehnízdí (např. proto, že nemají partnera, anebo protože místo, v němž předtím hnízdili, zaniklo), a také všichni mladí jedinci narození v předchozím roce, kteří se dokázali vrátit z první cesty na zimoviště. Kolem poloviny července se počty rorýsů v blízkosti hnízdišť na několik málo dní ještě zvyšují, protože z hnízd vylétá první část nově dorostlých mláďat. Tato mláďata a jejich rodiče se však také jako první vydávají na svoji cestu k zimovištím.

Po polovině července (v případě déle trvajícího nepříznivého počasí to může být o týden až deset dní později) se již počet rorýsů na hnízdištích zmenšuje, protože další a další dorostlá mláďata postupně opouštějí hnízda a odlétají směrem na jih, přičemž jejich rodiče odlétají také. O odletu nehnízdících rorýsů není dostatek informací, ale pravděpodobně ani ti neodlétají všichni najednou. Tak jako přílet, i odlet rorýsů z České republiky je tedy postupný a trvá několik týdnů. Podle mého odhadu do konce července odlétá z našich hnízdišť asi 80 procent všech přítomných rorýsů (nemusí to platit v každém roce), zbývajících asi 20 procent pak dokončuje hnízdění a postupně odlétá v průběhu celého srpna. Jedinci z velmi opožděných hnízdění opouštějí Českou republiku dokonce až v září.

Způsob života rorýsů obecných nemá mezi ostatními druhy u nás žijících ptáků obdobu. Je tak zvláštní zejména proto, že rorýsi jsou přizpůsobeni k trvalému pobytu ve vzduchu. Když to čteme poprvé, nechce se nám tomu ani věřit, ale rorýsi mohou nepřetržitě létat mnoho měsíců až několik roků bez toho, že by si někde sedli. Ve vzduchu (za letu) přijímají potravu, pijí vodu, vyměšují i spí. Kvůli rozmnožování však přece jen musí v určitých obdobích usednout. Na rozdíl od všech ostatních druhů našich ptáků se dovedou v letu i pářit, pro snášení vajec a výchovu mláďat ovšem potřebují hnízdo na pevném podkladu. Ke stavbě hnízda využívají jen takový materál, který se dá nasbírat v letu, především stébla trávy a peříčka (ale třeba i umělá vlákna), jež slepují svými slinami.

Pro umístění hnízd slouží rorýsům různé dutiny. V dávné minulosti to byly dutiny ve stromech a štěrbiny ve skalách, v posledních stoletích pak téměř výhradně dutiny v lidských stavbách. Na klasických zděných domech se sedlovými střechami rorýsi nejčastěji využívají prostory mezi horním okrajem obvodových zdí a dolními konci trámů nesoucích střechu, na moderních panelových budovách pak izolační prostory ve dvojitém stropu nad posledním poschodím, do nichž vnikají postranními větracími otvory. Dovedou využít i jiné, alespoň částečně uzavřené dutiny, například mezery mezi panely, místa po vypadlých cihlách, otvory vydlabané strakapoudy v materiálech použitých k tepelné izolaci budov, a pod. Naproti tomu nález rorýsího hnízda mimo lidské stavby je dnes v České republice výjimečnou událostí.

Rorýsi jsou ptáci společenští, proto je nejčastěji můžeme vidět létat v malých či větších skupinách, vzácněji i ve velkých hejnech čítajících sto a více jedinců. Také hnízda si staví pokud možno blízko sebe, čímž vznikají takzvané hnízdní kolonie. Členové jednotlivých kolonií létají často společně. A to jak v blízkosti svých hnízd, kdy při rychlém kroužení vřeštivým hlasem mnohokrát opakují dost silné "vríííí vríííí, vríííí vríííí", tak i při cestách za potravou do vzdálenějšího (v řádu kilometrů) okolí. Členy kolonií jsou i nehnízdící jedinci, kteří se společných letů účastní také. Ve větších a velkých městech, kde je hnízdních kolonií více, zaujímá každá jednotlivá rorýsí kolonie oblast asi o poloměru několika set metrů, ale bylo by třeba to podrobněji prozkoumat.

Jestliže déle než jeden den trvá zhoršené počasí (citelné ochlazení, déšť), nehnízdící rorýsi dočasně odlétají do míst vzdálených až stovky kilometrů, v nichž je v tu dobu počasí příznivější. Z rozdílu v počtech rorýsů zjištěných za pěkného a za zhoršeného počasí je tak možné usuzovat na podíl hnízdících a nehnízdících jedinců v dané kolonii. Stává se, že na konci hnízdní sezóny zůstanou v kolonii poslední jeden nebo dva opožděně hnízdící rorýsi, kteří nemají s kým létat, protože všichni jejich druzi jsou už daleko v jižních zemích. Tito osamělí jedinci se při lovu potravy přidávají k jiřičkám nebo vlaštovkám a v jejich hejnech se pohybují nad krajinou. Dva posledně jmenované druhy ptáků se živí stejným způsobem jako rorýsi, t.j. chytají ve vzduchu drobný létající hmyz (např. komáry, mouchy, mšice) a jiné členovce (např. pavouky), a tak jsou pro ně dobrými náhradními společníky.

Podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. patří rorýs obecný v České republice mezi zvláště chráněné druhy živočichů v kategorii "ohrožený". Přitom rorýsi jsou u nás dost hojní, určitě hojnější než mnohé jiné druhy ptáků. Jaký je tedy důvod jejich ochrany? Celkový počet rorýsů přilétajících do České republiky sice není znám, ze znalosti jejich počtu v některých místech je však možné extrapolací (zobecněním) na rozlohu celého státu dospět k hodnotě 80 až 100 tisíc hnízdících párů. Tato čísla jsou nejistá a mohou se od skutečnosti lišit o desítky procent, jisté ale je, že v důsledku stavebních úprav budov v minulých dvaceti letech každý rok v České republice zaniklo a i v současnosti zaniká několik tisíc rorýsích hnízd (počet nově vzniklých hnízd je oproti tomu nepatrný). Jednoduchá úvaha stačí k tomu, abychom si uvědomili, že bez ochranných opatření by takto u nás během několika desetiletí rorýsi zcela vymizeli. V některých českých městech, respektive jejich částech, kde byli rorýsi dříve běžní, již k takovémuto vymizení došlo.

Česká populace rorýsů je totiž (opět na rozdíl od všech ostatních druhů našich ptáků) v období hnízdění téměř úplně závislá na existenci vhodných lidských staveb. Tento stav vznikl postupným vývojem, nicméně v současné době bez ochoty lidí nechat je hnízdit na svých domech již nemohou rorýsi u nás dlouhodobě přežít. Vědomé i nevědomé porušování pravidel ochrany těchto ptáků, jež je důsledkem nízké vzdělanosti a zanedbané výchovy občanů, vede k hrozivému úbytku hnízdišť rorýsů. Naštěstí jsou v České republice i místa, kde se díky přátelskému či alespoň snášenlivému chování lidí zatím daří rorýsům dobře. Jedním z těchto míst je zde popisované pražské hnízdiště.

Hnízdiště je v budově Výzkumného ústavu potravinářského Praha (VÚPP) v Radiové ulici č. 7 v Praze 10 - Hostivaři (číslo popisné 1285). To je samostatně stojící čtyřposchoďová panelová stavba protáhlého obdélníkového půdorysu 18 x 75 metrů, jejíž kratší strany jsou orientovány přibližně na jih a sever, delší strany na západ a východ. U jižního a severního konce budovy vyčnívají nad plochou střechu krabicovité nástavby, v nichž jsou strojovny výtahů, a které zde označuji jako výtahové věže. Pro hnízdění rorýsů je důležité, že blízko horních okrajů stěn jsou po celém obvodu budovy ve vodorovné řadě kulaté otvory o průměru 4 až 5 cm, vzdálené od sebe asi 60 cm. Tyto otvory vedou skrz panely do vzduchových izolačních prostor ve dvojitém stropu nad 4. poschodím. Stejné otvory jsou také na obou výtahových věžích. Celkem je těchto otvorů na budově přibližně 300.

Budova VÚPP stojí v průmyslové zóně na východním okraji Prahy, asi 10 km od centra města. V jejím okolí nejsou žádné obytné domy, ale jen tovární haly, sklady, dílny a jiné stavby sloužící výzkumným institucím a obchodním firmám. Směrem na východ jsou některé pozemky zatím nezastavěné, s neudržovanými porosty trávy a keřů. Několik desítek metrů na sever od budovy VÚPP vede dálniční komunikace zvaná Jižní spojka, asi 300 m východo-severovýchodním směrem je velká křižovatka ulic Černokostelecké a Průmyslové.

Stáří budovy VÚPP je něco přes 20 let, Výzkumný ústav potravinářský v ní sídlí, pokud se pamětníci nemýlí, od roku 1989, t.j. 21 let. Odhaduji, že polovinu této doby v budově sídlí také rorýsi obecní. Rorýsi přilétají každý rok a hnízdí především ve zmíněných izolačních prostorách ve dvojitém stropu nad 4. poschodím. Zatímco zpočátku (kolem roku 2000) zde rorýsi hnízdili asi jen v malém počtu a jejich přítomnost lze předpokládat pouze na základě zpětné extrapolace vývoje početnosti zdejší hnízdní kolonie, v posledních letech již je jich tolik a jejich projevy jsou tak nápadné, že nikdo ze zaměstnanců nebo návštěvníků VÚPP nemůže říci, že by o nich nevěděl.

Já sám jsem začal rorýsy hnízdící v budově VÚPP pozorovat v roce 2004 a od té doby se každý rok jejich početnost zvyšovala. V roce 2004 bylo možné v hnízdním období před vylétnutím mláďat pozorovat kolem budovy VÚPP asi 10 rorýsů. V roce 2007 jich bylo přibližně třikrát více, takže jsem jejich početnost předběžně odhadl na 15 až 20 hnízdních párů. V roce 2004 přiletěli první rorýsi na hnízdiště v budově VÚPP dne 29. dubna, další průběh hnízdění a odlet rorýsů jsem toho roku nesledoval. V následujícím roce 2005 přiletěli první rorýsi na uvedené hnízdiště 28. dubna, také v tomto roce jsem dalšímu průběhu hnízdění nevěnoval pozornost, jen jsem si zapsal, že ještě 1. srpna rorýsi létali kolem hnízdiště ve větším počtu, 2. srpna již většina rorýsů byla pryč a poslední rorýsi byli na hnízdišti přítomni 3. srpna, další den, tedy 4. srpna, jsem již nepozoroval žádné rorýsy. V roce 2006 jsem poprvé zjistil přítomnost rorýsů na tomto hnízdišti až 2. května, kdy jich kolem budovy VÚPP létalo již 10, takže je třeba předpokládat, že první z nich přiletěli o několik dní dříve (odhaduji, že to mohlo být 29. dubna).

Později v průběhu hnízdní sezóny roku 2006 jsem započal systematická, téměř každodenní pozorování rorýsů, z nichž pro hnízdiště v budově VÚPP mimo jiné vyplývají tato data prvních příletů a posledních odletů:

Poznámky:

a) v letech 2012, 2015, 2018, 2019 a 2020 před příletem prvních rorýsů na hnízdiště nebyli v širším okolí hnízdiště zjištěni žádní rorýsi.

b) v letech 2014, 2015, 2016, 2018 a 2020 po odletu posledních rorýsů z hnízdiště nebyli v širším okolí hnízdiště zjištěni žádní rorýsi.

Širším okolím hnízdiště míním prostor do vzdálenosti asi 2,5 km od budovy VÚPP, ve kterém dokáži rozeznat rorýse při pozorování dalekohledem.

Časový rozdíl mezi daty prvního a posledního pobytu rorýsů na hnízdišti udává délku hnízdní sezóny. Ta ve většině případů trvala téměř čtyři měsíce. Jen v letech 2007 a 2016-2020 byla nápadně (o dva až čtyři týdny) kratší, a to z důvodu velmi příznivých podmínek pro hnízdění, přičemž v letech 2016 až 2020 na mimořádně krátké trvání hnízdí sezóny měl vliv i pokračující zánik hnízdiště. Naproti tomu v roce 2013 délka hnízdní sezóny přesáhla čtyři měsíce. Další mimořádností byl časný přílet rorýsů na hnízdiště v letech 2010 a 2013 a pozdní přílet rorýsů na hnízdiště v letech 2014, 2015, 2017 a 2020. Průměrné datum příletu prvních rorýsů na hnízdiště pro období let 2004-2020 (17 roků) je 28. duben. Průměrné datum odletu posledních rorýsů z hnízdiště v letech 2005-2020 (16 roků) je 15. srpen. Průměrná délka hnízdní sezóny stanovená z těchto dvou dat činí 110 dní.

Maximální denní počty rorýsů létajících v místě hnízdiště a jejich interpretace

Kromě příletů prvních rorýsů na hnízdiště a odletů posledních rorýsů z hnízdiště jsem během hnízdních sezón sledoval také početnost rorýsů v jednotlivých dnech. Snažil jsem se přitom pozorovat rorýsy pokud možno každodenně, avšak v některých dnech to z různých důvodů nebylo možné, proto jsou všechny sezónní pozorovací řady neúplné a v datech jsou i několikadenní mezery. V průběhu každého pozorovacího dne jsem vícekrát zjišťoval okamžitý počet rorýsů létajících v blízkosti hnízdiště a největší takto získané číslo z každého dne jsem zakreslil do grafu. Jsem si vědom toho, že skutečné počty rorýsů v jednotlivých dnech byly pravděpodobně o něco vyšší, protože při pozorování z jednoho místa není možné vidět současně všechny rorýsy létající na všech stranách budovy. To, že i takovýmto jednoduchým počítáním rorýsů je možné získat zajímavé poznatky o průběhu jejich hnízdění, si dovoluji ukázat na následujících dvanácti obrázcích obsahujících data z roků 2007 až 2018.

V roce 2007 přiletěli hnízdící rorýsi na hnízdiště v obvyklou dobu. Nehnízdící rorýsi přiletěli brzy po polovině června, a to v malém počtu. Velmi dobré podmínky pro hnízdění způsobily, že většina mláďat vyletěla z hnízd již v polovině července, což se projevilo ostrým maximem početnosti rorýsů v této době. Potom následoval rychlý odlet většiny rorýsů z hnízdiště a po celou poslední červencovou dekádu byla na hnízdišti přítomna již jen asi čtvrtina tamní rorýsí populace. Taková situace v žádném dalším roce již nenastala.

V roce 2008 přilétali hnízdící rorýsi na hnízdiště až téměř do konce května. Nehnízdících rorýsů přiletělo více než v předchozím roce a jejich přílet započal již před polovinou června a skončil až začátkem července. První mláďata vyletěla z hnízd po polovině července a pak se vícekrát střídaly odlety skupin rorýsů z hnízdiště a výlety dalších mláďat z hnízd.

V roce 2009 přiletěli hnízdící i nehnízdící rorýsi na hnízdiště v obvyklou dobu. Nehnízdících rorýsů byl poměrně malý počet. První mláďata vyletěla z hnízd již před polovinou července a pak až do konce tohoto měsíce následoval pozvolný pokles počtu rorýsů na hnízdišti. Značná část rorýsů odletěla z hnízdiště až na rozhraní července a srpna.

V roce 2010, podobně jako o dva roky dříve, trval přílet hnízdících rorýsů na hnízdiště více než jeden měsíc. Nehnízdící rorýsi přiletěli na hnízdiště velmi pozdě, až koncem června a v první dekádě července, a to ve velkém počtu, takže po jejich příletu se pozorovaný počet rorýsů zdvojnásobil. První mláďata vyletěla z hnízd před polovinou července a maximum počtu pozorovaných rorýsů v tomto roce nastalo 14. 7. Odlet rorýsů z hnízdiště proběhl ve třech velkých skupinách (15. 7., 18. 7. a 23. 7.), ale ještě koncem července byli na hnízdišti přítomni ve značném množství. V tomto roce počet pozorovaných rorýsů poprvé přesáhl jedno sto.

Roky 2011 až 2013 byly obdobím největšího rozvoje popisovaného hnízdiště, kdy se nejvyšší denní počty pozorovaných rorýsů přiblížily ke dvěma stům. Přílety hnízdících rorýsů na hnízdiště trvaly v těchto letech celý jeden měsíc (s malými odchylkami) a nehnízdících rorýsů bylo tolik, že po jejich příletu se počet rorýsů na hnízdišti zhruba zdvojnásobil. V roce 2011 je v pozorováních z první poloviny července velká mezera a konec příletu nehnízdících rorýsů na hnízdiště je jen odhadnut (v grafu zakresleno přerušovanou čárou). V roce 2011 vyletěla první mláďata z hnízd v polovině července a v roce 2013 již 10. července, potom následoval obvyklý odlet rorýsů z hnízdiště v několika skupinách. Rok 2012 byl výjimečný v tom, že první mláďata vyletěla z hnízd až 24. července a krátce po tom nastal velmi rychlý odlet téměř všech rorýsů z hnízdiště.

Průběh hnízdních sezón v letech 2014 a 2015 byl vcelku takový, jaký jsem na základě zkušeností z předchozích let očekával. Pozdní přílet rorýsů se však projevil zpožděním všech fází hnízdění přibližně o jeden týden. Nehnízdící rorýsi, kteří obvykle přilétají ve druhé polovině června, přiletěli v roce 2014 až začátkem července a v roce 2015 na rozhraní června a července a to v překvapivě malém počtu (v předchozích letech bylo zvýšení počtu rorýsů na hnízdišti po příletu nehnízdících jedinců velmi nápadné). Výlet prvních mláďat z hnízd nebylo možné v pozorováních z roku 2015 vůbec rozeznat, proto je pouze odhadnut.

Průběh hnízdních sezón v letech 2016 a 2017 byl silně ovlivněn pokračujícím zánikem hnízdiště. Přílet prvních rorýsů i celé hnízdní populace nastal v roce 2016 v obvyklou dobu, ale v roce 2017 byl přílet prvních rorýsů velmi opožděný. Přílet nehnízdících rorýsů nebylo možné v obou těchto letech rozeznat a je možné, že nehnízdící rorýsi na hnízdiště vůbec nepřiletěli. Také výlet prvních mláďat z hnízd nebylo možné rozeznat či alespoň odhadnout. Ani začátek odletu z hnízdiště nebylo možné zjistit, zřetelný byl až odlet hlavní skupiny rorýsů dne 26. července 2016 a 27. července 2017. Poslední den výskytu rorýsů na hnízdišti v roce 2016, tedy 3. srpna, se v blízkosti budovy VÚPP společně pohybovalo 12 rorýsů, z nichž dva vletěli do hnízdního otvoru a zcela jistě patřili k místní populaci, u dalších deseti není příslušnost k místní populaci jistá. V případě roku 2017 je možné, že před odletem hlavní skupiny žádní rorýsi z hnízdiště neodletěli.

Posledním rokem, v němž jsem takto soustavně sledoval hnízdění rorýsů v budově VÚPP, byl rok 2018. Rorýsů bylo již tak málo, že jejich každodenní počítání těžko mohlo přinést nějaké užitečné výsledky. Přesto jsem i tato pozorování zpracoval, vědom si toho, že jejich interpretace je velmi nejistá. Přílet prvních rorýsů na hnízdište nastal v obvyklou dobu a zdá se, že další rorýsi přilétali ještě celý následující měsíc. Den, v němž jsem zaznamenal největší počet rorýsů v této sezóně, mohl být dnem výletu prvních mláďat z hnízd, ale jisté to není. Pak následoval již jen postupný pokles početnosti dokazující, že i v tomto roce rorýsi neodletěli z hnízdiště všichni společně.

Při vyhodnocování změn početnosti rorýsů v průběhu hnízdní sezóny je nutné dbát na skutečnost, že letová aktivita rorýsů je silně ovlivňována stavem počasí, přičemž nejsilnější vliv má teplota vzduchu. Za horkého slunečného počasí je možné předpokládat, že společného létání kolem hnízdiště se účastní všichni nebo téměř všichni přítomní rorýsi, avšak v chladných dnech se jejich účast na společném létání snižuje přímo úměrně s klesající teplotou. Se snížením letové aktivity rorýsů v blízkém okolí hnízdiště je třeba počítat i při silném větru. To, zda je jasno nebo zataženo, či zda je sucho nebo prší, ovlivňuje letovou aktivitu rorýsů mnohem méně.

Čas konce večerního létání rorýsů v průběhu hnízdních sezón

Při téměř každodenním sledování letové aktivity rorýsů v místě hnízdiště jsem často pozoroval až do setmění, tedy do doby, kdy rorýsi večer přestali létat. Získal jsem tak mnoho údajů o tom, jak se během hnízdní sezóny mění čas konce večerního létání rorýsů. Na následujících dvanácti obrázcích představuji data z roků 2007 až 2018. Ve všech z nich je na vodorovné ose zakreslena posloupnost dní a měsíců v průběhu hnízdní sezóny a na svislé ose večerní hodiny dne vyjádřené ve středoevropském čase (SEČ). Plné čtverečky označují poslední minutu skupinového létání rorýsů (alespoň dva rorýsi společně), prázdné čtverečky pak minutu posledního letu jednotlivého rorýsa. V některých dnech po skončení společného létání již nebyli pozorováni žádní jednotliví rorýsi, naopak byly i dny, v nichž rorýsi večer létali jen jednotlivě. Řadou vodorovných čárek je v obrázcích pro každý den vyznačen čas astronomického západu Slunce vypočítaný pro místo, na kterém stojí budova VÚPP (zeměpisné souřadnice: 50° 04' 12" s. š., 14° 32' 01" v. d., WGS-84).

Tak jako u jiných druhů ptáků, i u rorýsů je konec večerní letové aktivity určován především intenzitou světla a z předchozích obrázků je zřejmé, že, až na výjimky, nastává po západu Slunce. Vliv na konec večerního létání však může mít i stav počasí či fáze hnízdění. Ke zjištění, do jaké míry tito činitelé ovlivňují čas konce večerní letové aktivity rorýsů, je třeba porovnat data získaná ve více letech. Aby toto porovnání bylo snazší, složil jsem všechna data z let 2007 až 2018 do následujícího obrázku. V něm, tak jako v předchozích obrázcích, je řadou vodorovných čárek pro každý den vyznačen čas astronomického západu Slunce, ale přidal jsem do něj další (horní) řadu čárek, vyznačujících čas, kdy je Slunce šest stupňů pod obzorem, což je konec takzvaného občanského soumraku (jak v případě časů astronomického západu Slunce, tak v případě časů, kdy je Slunce šest stupňů pod obzorem, jde o průměrné hodnoty pro daný interval let).

Z tohoto obrázku je patrné, že rozptyl časů konce večerního létání rorýsů, způsobený počasím, je poměrně malý a ve velké většině případů rorýsi přestávali létat v době, kdy bylo Slunce 4 až 5 stupňů pod obzorem. Pro to, aby rorýsi přestali létat dříve (v některých případech i před západem Slunce), se muselo počasí opravdu výrazně zhoršit (šlo zejména o chladno v kombinaci s deštěm). Zato čas, kdy bylo Slunce šest stupňů pod obzorem, představuje zřetelnou hranici, kterou i za nejpříznivějšího počasí rorýsi překračovali jen výjimečně.

Pokud jde o vliv fáze hnízdění, je možné si povšimnout, že na začátku hnízdní sezóny, v době příletu na hnízdiště (konec dubna a začátek května), končili rorýsi večerní letovou aktivitu většinou v čase, kdy bylo Slunce jen 0 až 2 stupně pod obzorem, a pak během května se konec jejich večerního létání plynule prodlužoval až na dobu odpovídající výše zmíněné poloze Slunce 4 až 5 stupňů pod obzorem. Vliv snášení vajec, sezení na vejcích, krmení mláďat a výletu mláďat z hnízd na časy konce večerního létání rorýsů je v tomto souboru dat nepříliš zřetelný. Jen se značnou opatrností je možné tvrdit, že od doby snesení vajec do doby výletu prvních mláďat z hnízd nastávaly konce večerního létání rorýsů vzhledem k hloubce Slunce pod obzorem (tedy vzhledem k intenzitě světla) postupně stále později (tedy za větší tmy) a že nejnižší intenzita světla, při níž rorýsi končili své večerní létání, byla kolem poloviny července. Na konci hnízdní sezóny (v srpnu) je dobře rozeznatelné rychlé zkracování časů konce večerního skupinového létání rorýsů až na dobu západu Slunce, přičemž časy konce letové aktivity jednotlivých rorýsů zůstávají na úrovni odpovídající poloze Slunce 4 až 5 stupňů pod obzorem.

Pro zajímavost uvádím další dva obrázky. Na obrázku č. 26 jsou složena data z roků 2007, 2009, 2010, 2011, 2012 a 2015, kdy před příletem rorýsů na hnízdiště nebyly na budově VÚPP prováděny žádné stavební práce a podmínky pro hnízdění rorýsů byly dobré či ještě vyhovující, zatímco na obrázku č. 27 jsou složena data z roků 2008, 2013 a 2014, kdy před příletem rorýsů byly na budově VÚPP konány stavební práce, jež tamní rorýsí hnízdiště narušily. V obou obrázcích je tlustší modrou čárou vyznačen obecný trend časů konce večerního létání rorýsů (rozvětvení modré čáry v srpnu vyjadřuje rozdílný trend konce skupinového létání rorýsů a konce létání jednotlivých rorýsů). Z porovnání těchto obrázků je zřejmé, že stavební práce způsobily výrazné opoždění časů konce večerního létání rorýsů v průběhu května, kdy se rorýsi po příletu dva až tři týdny vytrvale a dlouho do tmy snažili dostat do svých znepřístupněných hnízd.

Denní průběh letové aktivity rorýsů v místě hnízdiště

Protože jsem rorýsy počítal vícekrát denně, získal jsem také mnoho údajů o tom, jak se mění počet rorýsů létajících kolem hnízdiště v průběhu jednotlivých dní. Pozorování jsem začínal při příchodu do práce a pokračoval jsem v nich dopoledne, odpoledne a večer až do konce letové aktivity rorýsů. Rorýsi létali již několik hodin před mým příchodem do práce, ale z těchto ranních časů nemám žádná pozorovací data. Nejde proto o úplná celodenní pozorování letové aktivity rorýsů, avšak i tak z nich vyplývají zajímavé poznatky. Na ukázku zde uvádím grafické zpracování dat o denní letové aktivitě rorýsů ve dnech 12. až 16. července 2010, tedy v době vrcholu hnízdní sezóny toho roku. Každý z následujících pěti obrázků má na vodorovné ose vyznačeny hodiny a minuty středoevropského času (SEČ) a na svislé ose počet pozorovaných rorýsů.

Z těchto pěti obrázků je zřejmé, že v uvedených dnech vykazovali rorýsi dopolední zvýšenou až vysokou letovou aktivitu, odpolední letový klid nebo jen nízkou letovou aktivitu a pravidelně vysokou večerní letovou aktivitu. Dovoluji si upozornit, že i v době vysoké letové aktivity počty rorýsů opakovaně výrazně klesaly, často až na nulu, což bylo způsobeno typickým chováním rorýsů, kteří při létání v hejnu více či méně pravidelně střídají prudké kroužení v těsné blízkosti svých hnízd (obvykle doprovázené vřeštivými hlasovými projevy) a rozlétání se dále (stovky metrů) od hnízdiště, kde jsou již mimo dohled a kde zpomalují let a jsou zticha, aby se krátce na to vrátili zpátky a po několika minutách se znovu rozlétali do dálky, atd. Rorýsi pozorovaní v době odpoledního letového klidu byli často jedinci přilétající na hnízdo nebo odlétající z hnízda a jen v některých případech šlo o krátkodobé kroužení kolem hnízdiště. Na obrázcích je možné si také povšimnout, že maximum večerní letové aktivity rorýsů nastávalo v čase západu Slunce (je zakreslen svislou čárkou).

Výsledky pozorování letové aktivity rorýsů v průběhu více dní roku 2010 je možné si prohlédnout ZDE.

Jak ukazují právě uvedené obrázky, společným létáním kolem hnízdiště tráví rorýsi značnou část dne, ale přesto stále není znám (nám lidem) důvod tohoto chování. Vypadá to jako jakýsi rituál odehrávající se v přesně určených hodinách, který nemá obdobu u žádného jiného druhu ptáků žijícího v České repubice. Zcela jistě toto chování nesouvisí se získáváním potravy, naopak, až desítky minut trvající nepřetržité prudké létání doprovázené ustavičným vřeštěním musí být pro rorýsy energeticky velmi náročné.

Tím se dostávám k odpovědi na eventuální otázku, kde jsou rorýsi v době (je míněna denní doba, kdy je světlo), když nelétají společně kolem hnízdiště, v tomto případě kolem budovy VÚPP. Jestliže máme na mysli počátek hnízdní sezóny (květen a první, případně i druhý týden června), pak část rorýsů sedí na vejcích v hnízdech (při sezení se samička a sameček střídají, za velmi chladného počasí mohou na hnízdě zůstávat oba rodiče společně) a všichni zbývající rorýsi loví potravu volně rozptýleni nad krajinou ve vzdálenosti stovek metrů až několika kilometrů od hnízdiště. Po vylíhnutí mláďat (t.j. od druhého, případně třetího týdne června) se téměř všichni dospělí rorýsi (s výjimkou pozdně hnízdících jedinců) věnují získávání potravy v uvedených vzdálenostech od budovy VÚPP. Jsou tak mimo dohled pozorovatele bez dalekohledu a v uvedených grafech denní letové aktivity se za takovéto situace buď neobjeví vůbec, anebo jen jako jednotlivci přinášející krmení pro mláďata v hnízdech (pozn.: podle mých pozorování může silný déšť přimět rorýsy, aby se z lovu potravy na vzdálených místech vrátili do hnízd dříve než obvykle a namísto dalšího letu za potravou zůstali v hnízdech do doby, než přestane pršet). Pro déle trvající zvlášť nepříznivé počasí platí to, co jsem uvedl výše, totiž že nehnízdící jedinci odlétají na několik dní do stovky kilometrů vzdálených míst, což se pak projeví celodenním snížením počtu létajících rorýsů v oblasti hnízdiště, tedy i v těch hodinách, kdy obvykle nastávají maxima jejich letové aktivity.

V mých grafech letové aktivity nejsou zobrazeny noční hodiny, nicméně pro úplnost mohu ještě zmínit, kde se rorýsi nacházejí v noční době, to je od skončení večerní letové aktivity do začátku raního létání dalšího dne. Pro větší část hnízdní sezóny je pravidlem, že hnízdící dospělé páry rorýsů tráví každou noc ve svém hnízdě, a to i před snesením vajec, i při sezení na vejcích, i za přítomnosti mláďat na hnízdě. Naproti tomu nehnízdící rorýsi, po svém příletu na hnízdiště trávící čas ve dne společně s hnízdícími jedinci, odlétají (až na výjimky) na noc vzhůru do výšky jednoho až čtyř kilometrů (závisí to na teplotě vzduchu), kde pobývají několik hodin, a teprve ráno dalšího dne slétají dolů a vracejí se na příslušné hnízdiště. Později v hnízdní sezóně, když jsou mláďata na hnízdech již větší, někteří z jejich rodičů (ale ne všichni) přestávají nocovat na hnízdě a společně s nehnízdícími rorýsy odlétají na noc do výšky (běžné je, že jeden z rodičů zůstává s mláďaty v hnízdě a druhý nocuje vysoko ve vzduchu). Ovšem není nic neobvyklého ani to, když oba dospělí rodiče nocují na hnízdě i několik dní po tom, co z hnízda vyletěla všechna jejich mláďata.

Počínaje rokem 2007 jsem v průběhu každé hnízdní sezóny kromě všeho zatím popsaného sledoval také vlety rorýsů do (a výlety z) výše zmíněných otvorů při horních okrajích stěn budovy VÚPP a vedl o tom písemné záznamy. Po zpracování těchto záznamů jsem zjistil, že v budově VÚPP v roce 2007 hnízdilo až 36 párů rorýsů. Přitom počet otvorů, do nichž rorýsi vlétali, byl ještě větší, ale předpokládám, že některé páry využívaly k příletu na své hnízdo dva i tři sousední otvory. Protože konstrukce budovy nedovoluje lidskému pozorovateli přístup k hnízdům, není možné tento předpoklad ověřit, avšak domnívám se, že kdybych počítal na každý zjištěný vletový otvor jedno hnízdo, vedlo by to k nerealisticky vysokému počtu hnízd.

Rok 2007 byl pro rozmnožování rorýsů příznivý a tak v polovině července, po vylétnutí mláďat, se jich kolem budovy VÚPP pohybovalo najednou 65-70. Po započítání jedinců z několika opožděných hnízdění lze odhadnout celkový počet rorýsů v kolonii na budově VÚPP v tomto roce na nejméně 140. (Slovem "nejméně" zde a ještě jednou níže v textu vyjadřuji to, že se mi zatím nepodařilo zjistit počty dospělých nehnízdících jedinců a uváděná čísla tak představují pouhé součty rodičů a jimi obvykle odchovaných mláďat, která bývají v každém hnízdě nejčastěji dvě. V některých hnízdech to může být jen jedno, nebo také tři a výjimečně čtyři mláďata, jsou ovšem i páry, jimž se nepodaří odchovat žádné mládě.)

Od konce října 2007 do března 2008 byly na západní straně budovy VÚPP prováděny stavební práce (výměna oken a tzv. zateplení čili vnější obložení stěny vrstvou izolačního materiálu), při nichž polovina tam předtím existujících rorýsích hnízd zanikla. Nicméně i potom rorýsi některá hnízda na této straně budovy dále používali a celkový počet jejich hnízd v budově se nepřestal zvyšovat. Tak v roce 2008 v budově VÚPP hnízdilo až 42 párů rorýsů, v roce 2009 asi 50 párů, v roce 2010 více než 50 párů a v letech 2011-2013 pravděpodobně nejméně 60 párů (pozorovaní v letech 2009 až 2013 nemám ještě podrobně zpracovaná, pozorování z následujících let jsem zatím nezpracoval vůbec).

Rorýsi mají hnízda na všech stranách budovy VÚPP, nejsou ale rozmístěna rovnoměrně. Nejvíce jich je v jižní polovině budovy, t.j. na krátké jižní straně a jižních částech západní a východní stěny. Naopak na krátké severní straně, která je nejblíže k hlučné dálniční komunikaci, a v severních částech západní a východní stěny jsem zjistil méně hnízd. Rorýsi dlouhodobě hnízdí také na východní straně obou výtahových věží. Ve většině případů považuji existenci rorýsích hnízd v budově VÚPP za spolehlivě prokázanou, u některých z nich však nemám dostatek pozorování a pokládám je za hnízda možná, ne jistá. Naproti tomu se docela dobře mohlo stát, že jsem si některých hnízd vůbec nevšiml a tedy je ani nezapočítal. Z toho důvodu by zde uváděné počty hnízd měly být brány jako blízké skutečnosti, ale ne zcela přesné.

Jako zajímavost mohu uvést, že na podzim roku 2008 jeden strakapoud velký vyhloubil několik dutin v polystyrénovém obložení západní stěny budovy. Ve dvou z těchto dutin umístěných nad sebou blízko jihozápadního rohu pak v roce 2009 úspěšně hnízdili špačci a v roce 2010 rorýsi. Na jižní straně blízko téhož rohu budovy bylo od roku 2008 také jediné mně známé rorýsí hnízdo umístěné pod horním oplechováním stěny.

Je jasné, že v takto velké kolonii rorýsů není možné vidět všechny její členy najednou. I v době společného létání kolem hnízdiště jich nějaká část zůstává pozorovateli skryta za budovou a jiná část zase zalétá tak daleko od budovy, až se ztrácí z dohledu. K tomu se přidává výše popsaná skutečnost, že mláďata opouštějí hnízda a odlétají na jih postupně, takže se při létání v blízkosti hnízdiště ani nemohou vyskytovat současně. Letos (v roce 2010) lze celkový počet rorýsů v kolonii na budově VÚPP odhadnout na nejméně 220, ale nejvyšší počet pozorovatelný v jednu chvíli byl jen 115. I toto číslo je impozantní (dodatečná poznámka: v roce 2011 bylo možné v některých chvílích napočítat v blízkosti budovy VÚPP až 150 rorýsů a v roce 2012 až 180 rorýsů, po opravě části střechy budovy to v roce 2013 bylo 160 rorýsů a po dokončení opravy celé střechy budovy v roce 2014 již jen 90 rorýsů, v roce 2015 tento počet dále poklesl na 50 rorýsů, v roce 2016 na 28 rorýsů a také v následujících letech dále klesal).

Když se nad budovou VÚPP vznáší více než stovka rorýsů, je to nevšední podívaná. Ne, že by nikde jinde nebylo možné vidět najednou tolik těchto ptáků, ale místní zvláštností je, že zejména navečer, kdy bývá v Radiové ulici malý nebo žádný provoz, rorýsi běžně slétají do výšky jen 2 až 3 metry nad zemí. Občas je možné zahlédnout honící se dvojici méně než půl metru nad zemí. Jestliže se člověk na ulici zastaví a třeba hodinu nebo déle pozoruje létající rorýsy, stává se, že někteří z nich proletí kolem něj tak těsně, že může slyšet svist jejich křídel.

S tak velkým hejnem nad hlavou je přirozené, že pozorovatele někdy zasáhne padající rorýsí trus. Když se mi to stalo poprvé, jen jsem si umyl zasažené místo. Podruhé jsem si již počínal tak, že jsem trus z oděvu seškrábl a uschoval. Můj kolega ve Výzkumném ústavu potravinářském, Ing. M. Urban, jej prohlédl pod mikroskopem a našel v něm celou sbírku částí těl hmyzu. Pokud by se nám podařilo alespoň některé tyto části přesněji určit, chtěli bychom z nich uspořádat fotografickou výstavu s názvem RORÝSÍ TRUS - POZNAT HO ZKUS.

Čím může být způsobeno tak velké soustředění rorýsů v budově VÚPP? Domnívám se, že to není samotnou budovou, ale jejím umístěním. Podle mých pozorování není v celém okolí do vzdálenosti nejméně 2 km žádné jiné hnízdiště rorýsů a tak mají místní ptáci velký prostor pro získávání potravy. Kromě toho se jen několik málo kilometrů na sever, severovýchod, východ, jihovýchod a jih nacházejí poměrně velké vodní plochy (Kyjský rybník, Počernický rybník, rybník Slatina, Podleský rybník, Hostivařská vodní nádrž), nad nimiž mohou hnízdící rorýsi nasbírat dostatek hmyzu i v době nepříznivého počasí. Vedle chybějících hnízdních příležitostí v širokém okolí jsou tedy nejspíše dobré potravní podmínky tím, co umožňuje existenci zde popsané mimořádně početné rorýsí kolonie.

Chtěl bych podotknout, že izolovanost tohoto hnízdiště na okraji velkoměsta má význam nejen pro rorýsy, ale nabízí jedinečnou příležitost i pro jejich výzkum. Například rorýsi se v něm dají počítat mnohem spolehlivěji než jinde, protože se mezi ně nemíchají příslušníci sousedních kolonií. Tím, že je budova VÚPP přístupná pozorování ze všech stran, dají se také získat dostatečně přesné údaje o počtu v ní existujících hnízd. Dlouhodobý vývoj početnosti rorýsů na hnízdišti je pak možné dávat do souvislosti se stavem samotné budovy a s vnějšími (klimatickými a jinými) podmínkami. Za nevýhodu tohoto hnízdiště lze považovat nemožnost přímého přístupu k hnízdům a tomu je třeba přizpůsobit metodiku výzkumu.

Nepřítomnost obytných domů v okolí umožňuje každodenní provádění mnohahodinových pozorování aktivity rorýsů z tamní ulice, aniž by to vzbudilo u jiných lidí nežádoucí pozornost. Přitom z budovy VÚPP je na všechny strany daleký výhled, takže lze z jednoho místa sledovat denní aktivitu rorýsů nejen v době, kdy létají blízko hnízdiště, ale i při lovu potravy dále od něj. I když se může zdát, že způsob života rorýsů je již dobře znám, stále ještě je na něm co zkoumat. Námětů na výzkum je více. V takto velkém hnízdišti by bylo zajímavé například studium párového a skupinového chování rorýsů, včetně analýzy jejich hlasových projevů. V každém případě je podle mého mínění důležité, aby toto hnízdiště zůstalo zachováno i v budoucnu.

(Dodatečná poznámka: V letech 2012-2013 a 2013-2014 byla ve dvou etapách provedena celková oprava střechy budovy VÚPP a přitom dokončeno i vnější obložení budovy tepelně izolačním materiálem. Přestože tyto stavební práce probíhaly pod dohledem odborníka z České společnosti ornitologické, došlo při nich v první etapě k vážnému poškození a po dokončení druhé etapy k úplnému zničení celé jedné poloviny tohoto významného hnízdiště rorýsů. Opatření provedená za účelem zachování hnízdních možností pro rorýsy v budově VÚPP byla natolik nevyhovující, že v roce 2015 zůstala z tohoto hnízdiště již jen jedna čtvrtina, v roce 2016 jen jedna osmina a v letech 2017 a 2018 jedna desetina. V roce 2019 počet rorýsů hnízdících v budově VÚPP dále poklesl na 3-5 párů a v roce 2020 na 2-3 páry.

Hlavní problém spočívá v tom, že vletové otvory, jimiž se rorýsi dostávají do náhradních polystyrénových hnízdních budek ve vnitřku nové střechy, jsou obtížněji prostupné než ty původní. Zatímco předtím rorýsi mohli do hnízdních otvorů vlétat v plné rychlosti a byli případným predátorem nepolapitelní, po rekonstrukci budovy se do otvorů soukají v lepším případě několik desetin vteřiny, v horším případě i několik celých vteřin. Toho dokáže využít místní pár poštolek obecných, který se naučil rorýsy u vletových otvorů lovit a během několika málo let prakticky celou jejich kolonii vyhubil. Jak vypadá takové ulovení rorýsa poštolkou je možné vidět na obrázku č. 45 níže pod tímto textem.

Navrhovatel opatření na zachování hnízdiště rorýsů v budově VÚPP postupoval podle zákona o ochraně přírody a použil řešení, které se mu jevilo jako nejlepší, avšak v podmínkách daného místa se ukázalo chybné. Namísto nápravy této chyby se k tomuto případu dále nehlásí a dává najevo, že zánik patrně nejcennějšího hnízdiště rorýsů v České republice jej nezajímá. Případ zániku hnízdní kolonie rorýsů v budově VÚPP je tak jedním z mnoha dalších, které dokládají katastrofální stav ochrany přírody v tomto státě.)